Sezóna 2018

DIVADELNÍCI Z METYLOVIC ZNOVU NA SCÉNĚ

Po mimořádně povedené premiérové sezoně 2017 začal opět fungovat divadelní spolek „Sokol na prknech“ při TJ Sokol Metylovice.

Mnozí z vás měli možnost v minulém roce zajít do metylovské Sokolovny na divadelní představení hry Antonína Procházky „S tvoji dcerou ne“.  Sokolští ochotníci sehráli pět představení, které shlédlo více než 500 diváků. Podle jejich ohlasů byli se hrou velmi spokojeni a ocenili výkony hereček a herců, mnohdy svých příbuzných, sousedů či známých.

Samotní divadelníci a lidé kolem vědí, že se první sezóna divadelního spolku nad očekávání vydařila. To byl jasný signál pokračovat i nadále.

V souboru došlo k drobným personálním změnám, které jsou běžným doprovodným jevem větších kolektivů. Režisérem zůstává David Hyšpler.

Velmi důležitým úkonem je výběr žánru a hry samotné. Po úvaze bylo v kolektivu rozhodnuto, že by bylo dobré sehrát nějakou veselou, svižnou komedií od stejného autora jako posledně.  Proto byl opět osloven přední český dramatik, zároveň herec a režisér pan Antonín Procházka z Plzně.

Byla vybrána hra „Vraždy a něžnosti“. Zkoušky začaly již od listopadu, postupně se zkoušejí jednotlivé obrazy. Zcela naostro se začalo zkoušet od počátku března, kdy se divadelníci scházejí již dvakrát týdně.

Souběžně probíhá tvorba kulis, které jsou sice vyráběny svépomocí, ale měly by pozvednout celkové vyznění hry. Rovněž výběru rekvizit a jevištních doplňků se věnuje velká pozornost. Zde je nutno vyzvednout příkladnou spolupráci s OÚ Metylovice a dalšími divadelními sympatizanty.

V Metylovicích se budou hrát první čtyři představení. Premiéra proběhne v pátek 20. dubna, dále pak o den později 21. dubna, poté v pátek 27.dubna a naposled v sobotu  28. dubna. Vždy v 19.00 hodin. Vstupenky na tyto 4 představení budou pouze v předprodeji. Možno je objednat na Obecním úřadě v Metylovicích u p.Vrbové, tel. 558 686 129 od středy 28.března 2018. Vstupné je jednotné ve výší 100 Kč.

Novinkou budou i dva výjezdy k sousedům.  V pátek 11. května od 19.00 hodin se bude hrát ve velkém sále  Kulturního centra ve Frýdlantu n. O.

Divadelní sezónu 2018 uzavřou metylovští ochotníci v pátek 18. května vystoupením v Palkovicích. Hraje se v Kulturním domě od 19.00 hodin.

Vstupné na těchto dvou výjezdních představeních je rovněž 100 Kč, vstupenky možno zakoupit v předprodeji.

A co mohou diváci od komedie čekat? Malá nápověda.

V rekreační chatě hluboko v šumavských hvozdech se během jedné noci sejde podivná pětice. Obstarožní seladon Lumír se svou milenkou Stellou, věhlasný dabér Večerníčků Viktor se svou novou přítelkyní Evou a nakonec spisovatel televizních detektivek Evžen. Ti všichni si koupili pobyt v lesní samotě především proto, aby mohli v klidu naplnit své cíle – Lumír zabít svou milenku, Viktor uchvátit novou milostnou kořist a spisovatel Evžen dopsat svůj scénář. Komerčním záměrem cestovní kanceláře však došlo ke snad největší koncentraci turistů na světě. A když dveře rozrazí ještě i němečtí turisté, je chata definitivně přeplněna a komedie může začít….

Přijďte a zjistěte, jak to dopadlo. Věřím, že se u toho dobře pobavíte.

                                                                                                 Milan Hajdušek

Program VRAŽDY A NĚŽNOSTI

SOKOLSKÉ    DIVADLO – ROK DRUHÝ

pohled vedoucího divadelního spolku Milana Hajduška

Metylovské ochotnické divadlo Sokol na prknech má za sebou druhou divadelní sezónu. Jaká byla? Nabízím vám, vážně i nevážně svůj subjektivní pohled.

Myslím si, že u podobných nově vzniklých aktivit je druhý rok nejtěžší. Vytrácí se počateční obrovské nadšení začátečníků a zatím se nedostavuje um mistrů.

Dá se říct, že tento syndrom lehce postihl i náš divadelní spolek. Vše bylo o něco těžší a složitější než před rokem, kdy jsme bezelstně začínali. Navíc nás zavazoval i nečekaně velký úspěch naší první hry „S tvojí dcerou ne“, který jsme odehráli v pěti vyprodaných představeních koncem jara a začátkem podzimu 2017.

Loňská realita výrazně překročila naše původní očekávání a proto cílem letošní sezóny bylo dosáhnout alespoň takového ohlasu jak v uvodním roce.

Základní herecký kádr se nám sice ustálil, ale věděli jsme, že s námi nebude hrát Kamila Šišková (očekavané narození dítěte) a Martin Karteczka (časové vytížení).

Prostě někdo skončí, jiný začne. S tím, že bude každoročně nutno sehnat 2 – 3 nové herce či herečky musíme počítat.

Jedna z klíčových věcí je výběr té správné hry, která by uspěla u diváků, a šlo ji herecky a technicky odehrát. Zjistit to podle psaného scénáře v knižní podobě je ohromně těžké. Takovou představivost spíše nemáme a tento výběr je jedna z nejtěžších a nejzodpovědnějších činnosti. Je plná pochybnosti a nejistoty.

Marně jsme hledali vytouženou, zaručeně úspěšnou hru pro náš spolek. Byť se tomu věnovalo dost času, tak jsme ji nenašli nebo nepoznali. Tak jsme zvolili sázku na jméno autora. Již v prvním roce jsme si vybrali představení znamého českého dramatika Antonína Procházky. To se nám vyplatilo, líbila se jak divákům, tak i hercům.

Požádali jsme proto pana Procházku, aby nám doporučil ze své tvorby něco vhodného pro naše ochotnické divadlo. Ze dvou nabízených titulů jsme si vybrali právě „Vraždy a něžnosti“, které jsme si dovedli představit, že bychom je mohli odehrát.  

Scénař vždy určí počet vystupujích, žen a mužů, věkové složení, dobové začlenění a podobně. Kromě minuloročních herců bylo osloveno několik případných adeptů. Vyhověli nám Jirka Liberda, Lenka Liberdová a Martina Krenželoková. Menší roli jsem nakonec  „musel“ hrát i já.

Tím, že jsem se dostal do termínových potíží, byl později hledán jako alternace na roli Dr. Včely další učinkující. Pomohl nám místní hasič Honza Izvorský, který se ukázal jako dobrý herec a navíc byl  příjemným oživením kolektivu.

Vybraná hra byla lehce ztřeštěná komedie s detektivní zápletkou, odehrávající se na osamělé šumavské turistické chatě, kde jedna nepředvídavost střídá druhou. Neustále se to hemží postavami, které tam vlastně ani neměly být – prostě zmatek a chaos na druhou.

Ráz hry byl jasně dán, což usnadnilo výběr kulis. Turisticko-myslivecká chata je vděčné téma, vcelku bezproblemové a kreativní.

Velikou nesnází však bylo, že část hry se odehrává v chatě na poschodí, ke kterému musí vést schody. A jiné než masivní dřevěné schody s bytelnou podestou nepřipadaly v úvahu. Tím se kulisy staly pracnými a hlavně hmotnostně opravdu těžkými. Měli jsme veliké štěstí, že náš kolega tesař, nám z fandovství k našemu divadlu, tyto schody bezplatně vyrobil. Mimochodem balustrady  na zábradlí vysoustružil z hranolu  náš herec Jirka Liberda. Materiál (zpracované dřevo z obecních lesů) nám zapůjčila obec.  To, co vypadalo na našem jevišti vcelku přirozeně, jsme ovšem museli rozebírat a pak horkotěžko převážet na venkovní štace a znovu dát dohromady  a tak dokola. Tato aktivita byla opravdu kus života těžkého.

Jak jsem naznačil, poprvé jsme si dohodli vystoupení mimo Metylovice. Již na podzim 2017 jsme se domluvili, že budeme hrát v Kulturním centru ve Frýdlantě. Jednali jsme ve stylu holywoodských produkcí. Dali nám termín v 11. května 2018 v 19 hodin. Domluvili jsme si podmínky, cenu, a podobně. V té době jsme však ještě neměli vybranou hru, ani nebylo jasné, kteří herci budou vlastně hrát. Opravdu nám věřili hodně. Později jsme navíc zjistili, že do sálu KC vyjde přes 400 diváků. To nám způsobilo další vrásky, vždyť tam možná budeme hrát před prázdným hledištěm. Opravdu, nadšení a radost vypadá jinak.

V Palkovících jsme to domlouvali později, klasicky. V té době již probíhaly zkoušky a vše bylo jasné. A hlediště pro 140 diváků jsme se zase tolik nebáli.

První zkoušky začaly někdy začátkem listopadu. Zpočátku čtené, poté v prostoru před jevištěm. Museli jsme počkat, až skončí plesová sezóna a uvolní se jeviště.

Zkusili jsme i experiment se dvěma režiséry, ale nic extra lepšího to nepřineslo, tak jsme se vrátili k původnímu stavu, kdy režisersky vedl herce David Hyšpler. Jeho přání, aby se mohl více soustředit jen na svůj herecký výkon, zůstalo tedy nenaplněno. Pokud si to David nějak nevytrucuje a hlavně nenajde náhradu, tak to zůstane asi napořád!

V polovině března již byly kulisy postavené na jevišti a zkoušelo se naplno. Dvakrát týdně po cca tří hodiny.  Hrozný žralok času.  Za všechny musím vezvednout těžké dilema naší Pavlínky Drnkové, zda se učit více do divadla nebo na závěrečné bakalářské zkoušky. Kéž by ji zkoušky na vysoké, dopadly tak dobře jak v divadle.

Zjistili jsme, že toto divadlo je o dost režijně a herecky složitější než to minulé. Pořad na scénu někdo přichází, odchází, pohybově náročné. Hovoři se s více lidmi napříč, zkrátka jen pro odolné jedince. Nácvik hry proto postupoval pomaleji, než se čekalo. Nervozita narůstala, čas premiéry se blížil, takže se obětoval jeden ze svátků a  trénovalo se i v sobotu. Teď to trochu zlehčím, myslím si, že ke konci se zkoušelo ne proto, aby se hra vylepšila, ale aby si režiser zvyknul, že lepší už to nebude.

V tu dobu již na některé zkoušky chodil i osvětlovač Jirka Mačejovský ml.

Rovněž pravidelně byl přítomen  i náš zvukař Mirek Němec.

S oběma panuje velká spokojenost, báječně se s nimi spolupracuje. Zde se nacvičovala celková koordinace mezi herci, osvětlením a zvuky.

Jednou z nosných zápletek představení je i záměna dvou pistolí. Jedna je replika pistole – zapalovač. Ta nás zklamala. Zpočátku jsme nadšeně sledovali dlouhý plamen u hlavně. Poté, co se vypotřebovala náplň, bylo po radosti. Doplňili jsme ji sice znovu, ale plamen se již nekonal. Utrácet znovu peníze za čínský výrobek, který jsme navíc museli nechat složitě přizpůsobit originalu, jsme již nechtěli.

Druhou byla opravdová pistole. Abychom se nepostříleli, což by nás jistě dostalo do Blesku a TV, byla použitá funkční plynová pistole Beretta 92 se slepými náboji. Část hereckého kolektivu nechtěla, aby se na jevišti střílelo, že tam mohou být těhotné ženy nebo může dostat někdo epileptický záchvat, ale chlapi si to  prosadili.  Takže se nakonec střílelo. A bylo to správné rozhodnutí. Možná se někdo leknul, ale porodnost v Metylovicích se nezvýšila a nikdo po hře nešel na nemocenskou.

S kulisami a divadelními rekvizitami je někdy docela potíž.

Jelikož se ve hře musel objevit i potkan, zakoupili jsme, plyšového hlodavce na dálkové ovládání. Atrativní, překvapivý  efekt se zaručeným úspěchem. Asi proto, že nám musel dělat  cvičenou opici, tak  potkan jedenkrát zastávkoval a nehnul se ani o centimetr. Ještě, že později vzal scénarista Evžen spravedlnost do vlastních rukou.

Nepříjemnost jsme měli také s parohami dvanácteráka. Ve Frýdlantě těsně před představením, nám opona zachytila za rozvětvené parohy a shodila je na zem. Kousek čelisti pak trpěl zjevným vizuálním nedostatkem.

Tam jsme taky doplatili na časový stres při stavbě kulis. Došlo k situaci, že některé části schodiště byly kolegou jen lehce přišroubovány, s tím že další kolega,  to dotáhne napevno. Bohužel, tato informace se někde nad frýdlantským  jevištěm vytratila a pak jsme jen v průběhu hry trnuli, ať to na nás všechno nespadne. Chválabohu, vše nějak vydrželo.

Opravdu, ne vše se podaří na první pokus. Sehnali jsme si zdarma krásnou strarobylou skříň, ve které divadelní vrah Lumír ukryje svou oběť. Ta z ní později bezvládně vypadne. Vše vynikající. Nicméně po prvních zkouškách byla naše oblíbená kolegyně Eva Foldynová dobitá jak cigánské hračky. Šatní skřín měla totiž dole ještě asi 30 cm šuplík, takže Eva padala do hloubky. Zkoušeli jsme dole dát koberce, kožešiny, ale stále to bylo bolestivé a nepřirozené. Museli jsme narychlo přes Bazoš.cz, koupit a dovézt z Třanovic postarší náhradní skříň, jejiž dno bylo zároveň s podlahou.

Část rekvizit jsme měli bezplatně zapůjčeny z Těšínského divadla.

Co se týká kostýmů, ty si každý zajišťuje sám. Je opradu neuvěřitelné, co si herci seženou, upraví či nově ušijí a jakou pozornost věnují detailům. Dokonalé. Například naši mladí „bavorští turisté“ by mohli okamžitě vyrazit v kroji do Mnichova na Oktoberfest a vydávat se za echt Bavoráky. Ostatně i jejich němčina a výslovnost byla vypilována pod dohledem jazykové lektorky.

Tato hra byla docela náročná na texty. Překvapivě větší problémy měli herci menších rolí, než ti, kteří divadelní hantýrkou, neslezli z jeviště. Většina nepříjemností je způsobená tím, že si prostě nevzpomenete na začátek toho, co jste se pracně naučili. A čas tiše běží a běží a stále nic. Pak pomůže  připomenutím prvních slov paní v napovědní budce. Chvála Pánubohu za ní.

Za herce s fenomenální pamětí,  je s notnou dávkou  závistí, považován  Pavel Navrátil. Kdykoliv umí vše a neplete se.

Nově se objevil i prvek, kdy kolegyně přeskočila zhruba půl stránky textu a posunula děj dopředu. Ani si toho nevšimla. Zpětně se už nic neřeší, jen představení bylo u něco kratší.

Aktuálně jsme museli řešit problém s distribuci vstupenek.  Herci shromáždili před premierou takový počet zájemců z okruhu svým známých a příbuzných, že jsme raději vyměnili plakáty a přidali čtvrté představení, aby se dostalo na všechny zájemce z řad metylovských příznivců divadla. Zájem jsme vcelku trefili, vždy bylo plno. Příští rok to, ale musíme zorganizovat lépe.

Mimochodem s grafickou tvorbou plakátu i dalších tiskovin, nám zadarmo pomáhal metylovský rodák a spolužák ze základky Jarda Tománek.

Ostatně každý herec v rámci svých možnosti pomáhal,  jak se dalo, a tím se ušetřilo mnoho nezbytných finačních nákladů.

Prvně jsme reprezentovali naše divadlo i mimo Metylovice. V polovině května jsme hráli v Kulturním centru ve Frýdlantě před 150 diváky v plném hledišti. Jak to, že v plném hledišti, když se tam vejde na 400 diváků? Vysvětlení je prosté. Do prázdného sálu, nanosí pořadatelé tolik žídlí, kolik se prodá v předprodeji vstupenek plus nějaká rezerva. Pak zcela odpadnou nepříjemné pocity, že hrajete v poloprázdném hledišti. Frýdlantští diváci reagovali velice vstřícně a bylo to opravdu příjemné představení pro všechny. Velký aplaus na konci byl důkazem.

Pořadatelé z Kulturního centra, nám vycházeli všemožně vstříc, připravili nám stejné podmínky,  jak pro známé herce z Prahy. Velké a krásné šatny, chlebíčky, zákusky, minerálky, kávu apod. Na konci dostal každý z aktérů květiny.

Podobný přístup od pořadatelů měli v rámci možnosti i naši divadelníci v Palkovicích. Tam nám dokonce v divadelním baru nechali otevřený účet. Pochopitelně jsme to tam nikterak nerozjeli, ale pocit to byl příjemný. Spíše jsme využili v šatně připraveného občerstvení, které nám také poskytli.

Šikmé hlediště v Palkovicích je hodně podobné tomu u nás, ale první řada diváků je vzdálena od jeviště jen asi metr. Atmosféra výborná, hraje se tam velice dobře. Bylo úplně plno. 140 diváků, kteří ocenili náš výkon potleskem vestoje.

Jak do Frýdlantu, tak do Palkovic, nás příští rok pozvali znovu. Pokud to organizačně zvládneme, rádi přijedeme. Máme pozvání i z dalších obcí. Například velký zájem mají i ve vzdálenějším Vratimově.

Abychom mohli odehrát více představení venku, musíme minimalizovat kulisy a omezit výpravu. Asi zvolíme 2 varianty, jednu festovnější pro naše jeviště v Sokolovně, druhou mobilnější a skromnější pro venkovní sály, abychom ji naskládali do jedné dodávky a do hodiny kulisy postavili a rozebrali.

Tím se dostaváme k tomu, že chceme a budeme příští rok znovu pokračovat. Tento rok nás vidělo v šesti představením přes 750 diváků a ohlasy byly  jednoznačně pozitivní. Získali jsme spoustu zkušenosti, víme co dělat, čemu se vyhnout. Myslím, že jsme se o dost posunuli dopředu a pochopili plno věcí, důležitých pro zdarný chod divadelního spolku.

O tom, že vesnické ochotnické divadlo je svým způsobem fenomén, již nepochybujeme. Vlastně ještě než začnete hrát, už vám diváci fandí. Skvělý  pocit.

Velký zájem o prezentaci našeho divadla mimo Metylovice, měl  i starosta obce Lukáš Halata, který nám spolu s místostarostou obce Radkem Kulhánkem a zástupitelstvem obce vytvářejí výborné podmínky pro naši činnost.

Patří jim za to poděkování. Stejně jako TJ Sokol Metylovice a všem našim příznivcům, kteří nám pomáhali. A pochopitelně děkujeme i naším divákům, kteří se přišli na naše vystoupení podívat. Upřímně si toho vážíme.

Mé poděkování patří i hercům, kteří vystoupili v této hře.

Eva Foldynová – Stella; Jiří Liberda – Lumír; Pavlína Drnková – Eva;

Pavel Navrátil – Viktor;  David Hyšpler – Evžen; Lenka Liberdová – Gutrun;

Michal Kiša – Willibald; Milan Hajdušek/Jan Izvorský – Dr. Včela;

Martina Krenželoková – Ing. Silná.

Text sledovala (a občas i napovídala) Irena Drnková. Té děkuji opravdu od srdce.

V květnu jsme sezónu skončili a již v polovině června chystáme hodnotící schůzku, kde si řekneme, co vše musíme udělat proto, abychom byli stejně  dobří a spokojeni i v další divadelní sezóně 2018/2019.

Počítejte s námi, jistě něco nacvičíme, aby se vám to líbilo.

A na jaře vás znovu pozveme do divadla.

červen 2018                                            Milan Hajdušek, vedoucí divadelního spolku


Kontakt
TJ Sokol Metylovice
Adresa: Metylovice 111, PSČ: 739 49
E-mail: sokol.metylovice@gmail.com
IČO: 683 34 630
Odpovědná osoba: Milan Hajdušek
Spojte se s námi
TOPlist